V pátek jsem se vykoupal, zasypal, vyčistil zuby, naleštil drápky a byl jsem připraven na sobotu.
Jelo se do Prahy.
Na Pankrác.
Nebojte se, nic jsem neprovedl, neeskortovali mě do krimu, jelo se do Centrálního parku.
Na Bullsraz, za kamarádama.

Jo a taky křtít knížku.
Jakou? No přece tu mojí! Vy ještě nevíte, že jsem napsal knížku? Fakt napsal, teď totiž píše kdekdo, tak proč ne pes. No ne? Je to knížka plná psiny, co taky čekat od psa.
Jmenuje se Deník ukecaného bulíka a je zelená.

Když jsme dorazili, nestačili jsme se divit – bylo tam vyloženě napsíno. Na jeden metr čtverečný se místy vyskytovalo i pět psů najednou a všichni byli bulatí.
Byli tam stafíci, piťáci, bulíci, american bully a jejich křížovky. Cože to jsou ty křížovky? To je když se to zvrtne a nesejdou se stejný plemena, tak pak je to křížovka s tajenkou, přece.
Takže jsme obdivovali tu bulí krásu vůkol a šli jsme se zapsat.

Jak jinak bytná byla zase zmatená jak včela v zimě a místo ke stolku s registrací se zamotala přímo pod pódium. Na něm stála Katka Kašparová a křičela do nějaký trubky. Když uviděla bytnou, tak zařvala „Jé bytná s Minibytou. Jé tak přijeli, koukejte všichni! Kde máš Brena, pojďte sem honem.“
To už mě Kodiak táhnul na pódium, prej „tak se pojď ukázat ty celebrito“.

Jo prdlajz, kdo mě zná, ví, že jsem skromnej a nejsem rád středem pozornosti. Takže jsem chtěl jako vždy zmizet po anglicku. Nepovedlo se, tak jsem se alespoň vzorově třásl.
Nakonec mě teda přestali trápit a šli jsme si najít klidné místečko, odkud jsme sledovali cvrkot. A že to kolem cvrkalo o sto šest. Bytná nás zapsala, jsme měli pořadový číslo 561, takže bylo jasný, že rekord je pokořen!
Jsem normálně pustil slzu.

Potom nastal maraton. Chodili nás navštěvovat kamarádi. A hlavně psí slečny.
Byl jsem v sedmým nebi a postopadesátý jsem se zamiloval.
Bytná podepisovala mé psodílo a já přijímal dary a pamlsky.
Můžu vám říct, že jsem teda vůbec nečekal, kolik lidí mě zná a má mě rádo.
Normálně se se mnou fotili a říkali, že je to pocta.
Jsem se cejtil jak president, král, anebo nějakej fotbalista…

Pan Švihálek od Yoggies byl na mě moc hodnej

Dokonce jsem za svou knížku dostal od hlavního sponzora velikánskej pytel granulí.
Jsem teda ochutnal, a byly teda jako naprosto žracózní, tak jsem musel říct Kodiakovi ať mi je někam schová.
Protože bytná by mi je mohla čajznout na nějakou dobročinnost. Mně tak chutnaly, že tyhle fakt nikomu nedám. Raději jí loupnu kartu a pošlu někam nějaký lóve, ale o todlencto žrádlo se teda dělit nebudu!

Pak jsme křtili knížku. Zase jsem udělal ostudu a místo toho, abych pokřtil knížku, tak jsem se schoval pod pódium. Smáli se mi a říkali mi paní Colombová.
Pokřtili, podepsali a čekalo se na hlavního hosta bullsrazu.
A to na samotného pana generálního Billa.
Ten totiž nemohl na hromadném fotu chybět.
Musím se zároveň pochlubit. Loni jsem byl v úplně poslední řadě a tentokrát VIP popředí.
Vážím si toho moc i všech bulličích i dvounohých kamarádů a kamarádek.
Ukázali jsme zase světu, že jsme zkrátka báječní.

Díky všem váš kamarád
ukecaný bulík Bren ♥
bren@haf-mnau.cz

Tady jsem na hromadný fotce – hned vedle Billa, heč!
Share On Facebook
Share On Twitter
Share On Google Plus